Pokud se kolem vašeho domu rozprostírá travnatý koberec, průdomí zdobí květinové záhony a zahrádka je plná ovoce a zeleniny, určitě máte zkušenost s tím, že do země je třeba vrátit všechny živiny, které se rostlinám podařilo odčerpat.
Existuje mnoho průmyslových hnojiv, příroda má však způsob, jak se s koloběhem živin vypořádat co nejlépe.
Tak jako rostliny dokáží z půdy sesbírat minerální látky, aby z nich vybudovaly svá těla, bakterie, červi a hmyz jsou schopny opět je rozložit tak, aby mohly být zapracovány do půdy. V přírodě funguje tento mechanismus automaticky, na vlastní zahrádce je třeba mu pomoci. Ano mluvíme o kompostování. Připravili jsme pro vás průvodce, který vás ušetří zápachu a zajistí, aby celý proces proběhl během jediné sezóny.
Čtěte také:
Deštivý květen přeje plísním
Kde umístit kompost?
Je úplně jedno, jestli se odhodláte vybudovat kompostovač z nepotřebných dřevěných palet, konstrukce vyplněné pletivem, nebo se rozhodnete pro koupi úhledného rychlokompostovače z recyklovaných plastů. Důležité je, aby stěny propouštěly maximum vzduchu, dna byla otevřena pro styk se zeminou a nechyběla stříška, která zabrání promáčení či přesušení kompostu. Vnitřní prostor musí umožňovat přehazování obsahu vidlemi a mít dostatečný objem k tomu, aby se dovnitř vešly všechny vaše bioodpady.
Kompostovač patří na stinné místo chráněné před větrem. Je dobré, není-li daleko od domu, aby vám nebylo zatěžko vynášet do něj odpadky z kuchyně. Při vyvážení oceníte manipulační prostor v jeho bezprostřední blízkosti, protože bez kolečka to jaksi nejde. Počítat je třeba is případným zápachem. Najděte mu místo kdesi v koutě zahrady pod stromy nebo vedle kurína.
Co patří do kompostu?
Bakterie se v kompostu živí vším, co pochází z přírody. Zpracují posečenou trávu, plevel, zbytky rostlin a řízky zeleniny. Rozloží spadané ovoce, podzimní listí, dřevěnou štěpku, ostříhané větve ze sadu, piliny a nebudou se bránit ani před obsahem čajových sáčků, kávou či kartonovou lepenkou. Do kompostu patří i sláma, podestýlka hospodářských zvířat a veškerý podobný odpad, který se nasbírá na zahradě či v domácnosti.
Je však třeba se naučit rozlišovat mezi dvěma druhy odpadu. Tráva, zelená nať, ovoce, zelenina a stelivo z chovu jsou bohaté na dusík. Jejich zásluhou probíhá kompostování extrémně rychle, bakterie však potřebují ke svému životu i jiný druh odpadu. Jedná se o suchý materiál, který je bohatý na uhlík. Váže na sebe odpařující se čpavek, zlepšuje strukturu kompostu a poskytuje bakteriím živiny, bez kterých by se neobešli.
Oba druhy odpadu je třeba vzájemně míchat tak, aby vznikla mezi nimi rovnováha. Má to ale háček. Zatímco hnědý – uhlíkový materiál můžete kdesi na kupce skladovat jakkoli dlouho, dokud poputuje do kompostu, zelený – dusíkatý tam patří ihned. Jinak začne kvasit a nepříjemně zapáchat. Proto je vhodné doplnit kompostovač dalším úložištěm na hnědý odpad, aby jej byl vždy dostatek. Jinak by se jarní tráva s podzimním listím či pilinami nikdy nesetkala.
Jak ke kompostování?
Kompost není spoustou zahradních odpadků, které několik let dřímají na kupce, než se rozloží. Aby bylo kompostování efektivní a rychlé, je třeba bakteriím připravit vhodnou potravu a prostředí. Ke svému životu potřebují vodu, kyslík a potravu ve formě bioodpadu.
Na spodku kompostovače je třeba připravit drenáž z uhlíkatého materiálu, který bude odvádět do půdy nadbytečnou vodu a zajistí zespodu proudění vzduchu směrem nahoru. Následně patří dovnitř promíchaná směs materiálu s obsahem dusíku a uhlíku tak, aby byla co nejvzdušnější. Posečenou trávu je třeba promíchat se slámou, pilinami nebo dřevěnou štěpkou, zeleninové natě je třeba zkombinovat se suchým materiálem. Voda se dostává ke slovu jako poslední. Nemělo by jí být moc, aby nevytlačovala z hmoty vzduch. Obsah má být štědře vlhký, avšak ne smáčený.
Již za několik dní se spustí proces rychlého rozmnožování bakterií. Kompostovač se začne rosit, při zahrabnutí se začne uvolňovat hustá, teplá pára. Ve vzduchu cítit zápach čpavku. Směs se zahřívá a není vzácné, pokud teplota překročí hranici 50 °C.
