Pokud se plodiny na zahrádce nestřídají nebo se střídají nesprávně, v průběhu let začnou úrody na zahrádce postupně klesat. Pro TASR to uvedla Magdaléna Valšíková ze Slovenské zemědělské univerzity v Nitře.
Pro zdravý vývoj plodin v zahradě je plánován osevní postup prevencí před nadměrným výskytem chorob, škůdců a plevelů a brání jednostrannému odčerpávání živin a vláhy z půdy. „Opakované pěstování zeleniny na stejném stanovišti odčerpává stále tytéž živiny a vylučuje tytéž škodliviny, čímž způsobuje únavu půdy,“ dodala.
Zároveň doporučila zakreslit si parcelky zahrady, očíslovat je a zaznamenat, co jsme na které pěstovali v loňském roce. Mezi základní zásady střídání plodin patří podle Valšíkové nutnost střídat plodiny náročné a méně náročné na živiny, stejně jako širokolisté plodiny, které mají dobrý vliv na odplevelování půdy, s úzkolistými. Vhodné je střídat i hluboce kořenící s mělce kořenícími plodinami.
Odbornice upozornila také na střídání plodin náročných na závlahu s méně náročnými rostlinami. „Mezi zeleniny náročné na závlahu patří květák, raná kapusta, zelí, kedluben, celer, salát, ředkvička a okurky. Méně náročné na závlahu jsou mrkev, petržel, špenát, pórek, cibule a česnek,“ upřesnila Valšíková.
Plodiny náročné na živiny je třeba střídat s plodinami, které mají schopnost regenerovat půdu, například s luštěninami, které obohacují půdu o dusík. „Při osevním plánu zohledňujeme i střídání druhů hnojení. Plodiny náročné na organické hnojení, zejména chlévským hnojem střídáme s druhy, které nevyžadují nebo nesnášejí chlévský hnůj,“ doporučila.
Mezi druhy, které nejen dobře snášejí, ale také vyžadují hnojení čerstvým chlévským hnojem patří hlávkové zelí, květák, hlávková kapusta, salátové okurky, pórek, melouny, brokolice, růžičková kapusta a čínské zelí.
K druhům, které jsou velmi náročné na živiny a které vyžadují dobře rozložený chlévský hnůj nebo kompost patří rajčata, paprika, lilek, okurky nakládačky, celer, kedluben, dýně, cukrová kukuřice a rané brambory.
„Třetí skupinu tvoří plodiny náročné na živiny, ale vyžadující půdu ve staré síle a hnojení průmyslovými hnojivy. Sem patří cibule, česnek, červená řepa, mrkev, karotka, petržel, pastinák, špenát a salát,“ dodala Valšíková.
Mezi druhy nejméně vyžadující přímé hnojení, ale u kterých se doporučuje doplňující hnojení průmyslovými hnojivy, patří luštěniny, kopr, majoránka a meduňka.
Trvácí zelenina jako chřest, křen, reveň nebo topinambur potřebuje důkladnou přípravu půdy a vydatné hnojení do zásoby organickými a průmyslovými hnojivy již před výsadbou na trvalé stanoviště. „Zůstávají na stanovišti více let po sobě, proto je důležité jejich pravidelné přihnojování v dalších letech pěstování,“ uzavřela odbornice.
