Nesprávné použití hnojiv může vést ke snížení kvality úrody, horšímu přezimování rostlin nebo k jejich růstovým deformacím. Pro TASR to konstatoval pedolog Zoltán Bedrna.
Rostliny hnojíme prostřednictvím půdy, odkud pro svůj růst a vývoj čerpají nejvíce minerálních živin. „I když zahrádkáři používají v zahradě hnojiva několikrát za rok, často se nevědomky dopouštějí mnoha chyb,“ dodal.
Mezi nejčastější chyby při hnojení patří její přehnojení vysokými dávkami průmyslových hnojiv, hnojení dávkami určenými odhadem, bez použití agrochemických rozborů, aplikace vysoce koncentrovaných roztoků hnojiv na list, hnojení a přihnojování rané a rychlené zeleniny dusíkatými hnojivy a kompostem. , s výjimkou travních porostů.
Za chybu považuje odborník i aplikaci fosforečných hnojiv do nevyvápněné, silně kyselé půdy, hnojení půdy s dostatkem rostlinám přijatelného draslíku draselnými hnojivy nebo popelem ze dřeva, aplikaci hnojiv na povrch záhonů a záhonů bez jejich důkladného promíchání s půdou a velmi plyt.
„Nejčastější chybou hnojení je, když se aplikují dávky hnojiv bez znalosti o množství živin v půdě. Nesprávně se používají i komplexní vícesložková hnojiva, která jsou určena pro jednotlivé druhy rostlin. Zahrádkáři často zbytečně přidávají do půdy živiny, kterých má dostatek, případně až nadbytek ,“ upozornil odborník, přičemž dodal, že stejně nesprávný je i názor, že v ekozahradě není třeba hnojit. „I přírodní produkty a kompost s úplným vyloučením průmyslových hnojiv považujeme za hnojení,“ upřesnil.
Jarní a podzimní aplikace dusíkatých hnojiv před setím a výsadbou rané a rychlené zeleniny, například ředkvičky, salátu, naťové petržele, zelené cibulky, kedlubny, špenátu, karotky a zelí, napomáhá nadměrnému hromadění dusičnanů v půdě a v rostlině. Vysoké dávky dusíku mohou způsobit špatnou kvalitu této zeleniny. „Půdu před jejím pěstováním nikdy nemůžeme hnojit vyššími dávkami dusíkatých hnojiv, a dokonce ani kompostem. Třeba používat jen velmi nízké startovací dávky v obsahu několik gramů na čtvereční metr. Tímto typem hnojiv nikdy nepřihnojujeme ani porosty,“ zdůraznil.
Hnojivo je třeba důkladně zapracovat do půdy a nemělo by být jen volně rozhozené na povrchu. Z průmyslových dusíkatých hnojiv, které rozhodíme po povrchu půdy, se velká část dusíku uvolní do vzduchu nebo smyje dešťovou vodou do promáčknutí. „Tak se vytvoří přehnojená místa, která poškozují rostliny,“ připomněl Bedrna.
Zároveň dodal, že rovněž nazmar vycházejí i fosforečná hnojiva rozhozená po povrchu půdy. Taková aplikace má smysl pouze u draselných hnojiv, protože ty se prostřednictvím vody dostanou hlouběji ke kořínkům rostlin.
Podobně působí i vápenatá hnojiva, která zahrádkáři používají k odstranění kyselosti půdy. Podle Bedrny je však nejvhodnější postup, pokud se při hnojení promíchá kompost a vápenatá hnojiva s povrchovou vrstvou půdy jen motykou. Prosakování vody se již postará o to, aby živiny z nich pronikly hlouběji ke kořínkům rostlin.
Tip redakce: Pečujte o svou zahradu a ona Vám to vrátí.
Při hnojení používáme hluboké kypření zejména při přípravě záhonu na pěstování cibule nebo česneku. Fosforečná a draselná hnojiva promícháme s vrstvou půdy o tloušťce nejméně 20 cm, u těžkých jílovitých půd is hrubší vrstvou. Podobně můžeme hluboce zkypřit půdu i na záhoně určeném k pěstování hrachu nebo fazolí. „Vytváříme tak prostor pro hromadění jarní vláhy, kterou luštěniny využijí. Hlouběji překyprujeme půdu rýčovacími vidlemi nebo rýčem i při zapracovávání kompostu k vytrvalé zelenině,“ uvedl odborník.
Hnojiva je třeba mělce zapracovat k trsům zahradních jahod, protože granule průmyslových hnojiv nesmí být přímo v kontaktu s jejich kořeny. „Výhodnější je proto použít zálivku 10% roztokem průmyslových hnojiv, kterou aplikujeme jen na půdu, abychom rostliny nespálili,“ poradil.
Důkladné zapracování hnojiv do půdy je důležité z důvodu, že minerální hnojivo zkoncentrované na jednom místě jejího povrchu působí škodlivě až smrtelně na nejjemnější kořínky rostlin. Rovnoměrným promícháním granulí s vrchní vrstvou půdy předcházejí zahrádkáři koncentrovanému škodlivému účinku hnojiva na kořenové systémy rostlin.
Navíc jakékoli pevné hnojivo roztroušené na povrchu půdy snadno odplaví voda a z dusíkatého hnojiva dokonce ve vlhkém prostředí uniká část dusíku do ovzduší. I při zapracovávání hnojiva do půdy musíme však brát na zřetel i skutečnost, jak v půdě působí. „Z dusíkatých, draselných a vápenatých hnojiv se, na rozdíl od fosforečných, živiny snadno uvolňují a pohybují v půdě. Fosforečná hnojiva musíme zapracovávat například u ovocných stromů až do hloubky 40 až 60 centimetrů,“ uzavřel Bedrna.
